Boj ohněm, dýmem a jedy

Cena:
150,- Kč bez DPH

   soubory ke stažení

nejsou přiloženy žádné soubory

K napsání této publikace vedly některé důvody a zejména to, že v souladu s humanistickými ambicemi lidstva došlo v 90. letech 20. století k pokusu o završení dějin chemických zbraní, přijetím mezinárodní Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich ničení. Domníváme se však, že optimizmus a naděje spojené tímto aktem jsou poněkud předčasné. Dále zůstává platné, že podle zavedené terminologie, jež odráží stav poznání zhruba na úrovni 60. let 20. století, je stále oprávněné požadovat chemickou zbraň za prostředek hromadného ničení, postavený tak na úroveň biologické a jaderné zbraně.

Nejnovější hrozba zneužití toxických chemických látek v lokálních válkách a pro teroristické účely však ukazuje, že je třeba docenit původní i prehistorické pojetí chemické zbraně, jakož konvečního bojového prostředku, aniž by tím byly ostatní atributy jakkoli oslabeny. Ukazuje se, že výzkum, vývoj a šíření moderních chemických zbraní se opírá nejen o vysokou úroveň současné chemie, která umožňuje syntézu otravných látek, ale v úzké vazbě i o studium přírodních zdrojů, které byly dříve doménou přírodních národů a starých civilizací.

Studium celého spektra přírodních jedů, totiž kromě jejich přímého vojenského využití, umožňuje na základě poznání chemické struktury syntetizovat podobné, mnohdy ještě účinnější látky. Tato kontinuita pravděpodobného a možného bude i v budoucnu zachována. Přes veškeré naše pochybnosti jsme publikaci psali, jako jeden z prvních pokusů aplikovat na nejstarší zprávy o vojenském požití ohně, jedů a dýmu, moderní poznatky o chemický zbraních a metodách vedení chemického boje.

Chtěli jsme upozornit na dosud poněkud málo respektovanou skutečnost, že základní moderní principy použití bojových chemických látek platily již v nejstarších dobách a 20. století je pouze dokázáno velice efektivně uplatnit. Jako potvrzení této teze jsme do textu zařadili rozbor prvního chlórového útoku na západní frontě z 22. dubna 1915, který zahájil moderní chemickou válku, a které hlavní rysy této války, tak, jak se postupně formovaly až do podepsání příměří v listopadu 1918.

Domníváme se, že poznávání těchto souvislostí umožní lépe pochopit současný stav v oblasti chemické výzbroje a nepodcenit další možné trendy jejího vývoje.

Se založením exkluzivního klubu držitelů jaderných zbraní se staly chemické zbraně relativně dostupnou alternativou pro řadu zemí a tak vůbec poprvé v dějinách se vlastnictví a používání chemických zbraní dostalo mimo kontrolu velmocí. Jako příklad lze uvést Irák, který v 80. letech použil bojové otravné látky v Perském zálivu proti iránským jednotkám, stejně jako proti vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Ačkoli v roce 1993 byla vypracována a v roce 1997 vstoupila v platnost komplexně pojatá Smlouva o zákazu chemických zbraní, jejich šíření nebylo zdaleka zastaveno a v současné době se navíc promítá do oblasti mezinárodního terorizmu. V tomto místě se jeden pomyslný kruh uzavírá a chemické zbraně se tak stávají téměř všední záležitostí, jakou byly na samém počátku svého dlouhého vývoje.